V.text
Ukázka z knihy
Prvotní otisky a jejich vliv na život člověka ( Dr. Arthur Janov )
Dr.Arthur Janov je celosvětově uznávaný psycholog a více jak třicet let se věnuje revolučnímu výzkumu na poli psychoterapie. Se svou ženou France založil institut primární terapie v Santa Monice a napsal 11 knih, včetně mezinárodního bestselleru Prvotní výkřik. Je považován za otce ,,primární terapie“ – metody umožňující vyrovnat se s nejranějšími, nevědomými traumaty, která skrytě ovlivňují život většiny z nás.
Vznik otisků.
Vstup a reakce.
Otisk raného traumatu tvoří tři základní prvky : vstup, neboli kvantita, reakce, neboli kvalita a časnost. Tyto tři faktory se společně podílejí na zakódování, neboli otištění prvotní bolesti do fyziologie našeho těla.
Otisk porodního traumatu je tvořen dvěma druhy vzpomínek: vzpomínkou na událost samotnou – na její kontext a pocity, které vyvolala – a vzpomínkou na kvantitu bolesti, která ji provázela. Každý druh vzpomínek zaměstnává jiné nervové obvody. Extrémní vstupy jsou odsouvány do těch částí mozku, které jsou vývojově uzpůsobeny k vyrovnání se s nadměrnou zátěží. S tím obvykle souvisí aktivace limbického systému a aktivačního systému, jež společně mobilizují tělesné funkce. Energie pak rezonuje v limbickém systému po celý život. Na rozdíl od mysli tělo ví, co se děje uvnitř a reaguje podle toho. Proto můžeme být našlápnutí, aniž víme proč.
S každou bolestí se do nervového systému otiskuje i reakce na ni. Vzpomínka na bolestivý vstup má podobu zbytkového napětí nebo energie, jež má určitou potenci a rezonuje v těle, dokud ji nevstřebá nějaké ústrojí – ať už oběhová soustava, svalstvo, nebo mozek.
Časnost.
Časnost vstupu zásadně ovlivňuje míru traumatizace. Konkrétní bolestivý vstup v době, kdy se nervový systém a hormonální mechanismy teprve utvářejí , bude mít mnohem vážnější následky, než by měl tentýž vstup o několik měsíců později. Čím dříve trauma vznikne, tím větší má vliv na pozdější funkce a vývoj, a tím obtížněji se léčí.
Zakódování traumatu
Otisk porodního traumatu se zakóduje jen do těch částí mozku, které jsou již dostatečně zralé na to, aby dokázaly uchovat vzpomínku na tak silný otřes.
Do nervové soustavy se při porodu ukládají záznamy o bolesti, tlaku, gravitaci, rotaci, stejně jako pachové, teplotní, hmatové a částečně i zrakové a sluchové vjemy.
Tyto počitky dítě nezakouší na úrovni myšlenek a představ, ale jako ryzí pocity.
Dospělý, který během primárního sezení znovu prožívá svůj nemocniční porod, může vidět postavy, reagovat na světlo, vidět kovové předměty nebo pociťovat tlak, a až posléze si jeho již zralá mozková kůra uvědomí, že tyto vjemy jsou součástí znovuprožívané scény jeho porodu. Toto rozhraní mezi počitky novorozence a vjemy dospělého umožňuje integraci a pochopení neslučitelných pocitů prožívaných v raném období, kdy nervová soustava ještě nebyla plně vyvinutá.
Pocity, které novorozenec zaznamenává, se do systému ukládají bez souvislostí, takže při pozdějším stresu může dospělý cítit např. pronikavou bolest zad nebo šíje, kompresi v hlavě v určitém kloubu či svalové skupině, aniž by si uvědomoval nějakou konkrétní příčinu. V dospělosti se tyto pocity vynořují také v nočních můrách, jak je vyšší úrovně našeho vědomí opřádají příběhy, aby jim daly význam a logiku.
Výzkum prvotní bolesti
Otisk prvotní bolesti vyvolává v biochemii mozku trvalou nerovnováhu, která je reakcí na raný životní stres. Toto pokřivené biochemické nastavení přetrvává celý život a nutí jedince, aby si budoval neurotické prostředí, které bude odpovídat jeho narušenému systému. Například zrychlí životní tempo, aby vyhověl svému aktivovanému mozku. Takže okolní prostředí utváří mozek, a ten pak zase utváří své okolí.
Traumatický otisk udržuje v mozku stále aktivní dokonalou kopii původní události. Tělo a mozek reagují, jako by původní situace nikdy neskončila, a setrvávají ve stavu biochemické nerovnováhy.
Otisk se ale neukládá jen v mozku. Je zakódován téměř do každé buňky v našem těle. Takže například buňky vývojově naprogramované k zprostředkování pocitů se mohou přeorientovat na jejich potlačování.